1

CastelBrando, un “faro illuminato” sulla storia a Cison di Valmarino.

Un esempio di imprenditoria di successo e di rivalutazione del territorio.

Come ho scritto più volte, la mia passione per la storia e l’atmosfera unica che vivo visitando i castelli e le dimore storiche, mi portano, nei miei itinerari di viaggio, a non perdere occasione per visitarli. Difficile a spiegarsi, ma ogni volta che entro in questi ambienti, è quasi come vivere un déjà vu… in silenzio viaggio con la mente in tempi lontani, rivivendo così un’epoca che fu. Purtroppo mi imbatto spesso in edifici di rilevante carattere artistico in grave stato di degrado. Testimonianze del passato imbruttite dallo scorrere del tempo, trascurate per negligenza o per mancanza di risorse economiche.

Ci sono però eccezioni che fanno ben sperare e che vanno segnalate, affinché altri, con capacità finanziarie e imprenditoriali, ne possano prendere spunto ridando all’uomo secoli di civiltà che appartengono all’uomo. Massimo Colomban, imprenditore nativo della zona, con determinazione ha investito le sue risorse, derivanti dall’attività di sperimentazione mondiale nel campo dell’architettura, nel turismo culturale. Il risultato di questo intervento è il restauro di CastellBrando a Cison di Valmarino, ў правінцыі Трэвіза.

L’Architetto Guglielmo Monti, ai tempi del restauro Soprintendente ai Beni Architettonici ed Ambientali del Veneto Orientale, giustamente scrisse: “Il CastelBrando può essere considerato un cavallo di Troia per veicolare in una società sinora scarsamente interessata a ciò che va oltre l’immediata profitto, una maggiore lungimiranza capace di scorgere nell’eredità dei secoli la vera ricchezza della nostra popolazione. L’orgoglio per le radici storiche può diventare la molla per cambiare le nostre abitudini.”

CastelBrando

Un complesso storico fra i più grandi e antichi d’Europa a 400 метраў над узроўнем мора, in cui si respirano 2000 anni di storia relativi al periodo romano, longobardo, all’altomedioevo, all’età della Serenissima e al settecento. Il suo uso nei secoli è passato dal difensivo al residenziale, fino a diventare con l’abbellimento artistico delle sue sale, una dimora patrizia. Il recupero eseguito nel rispetto degli stili architettonici che nel tempo lo hanno contraddistinto è iniziato nell’Ottobre del 1998, e si è concluso nel Luglio del 2002.

CastelBrando

Una dimora circondata da boschi secolari nella quiete della natura, con una superficie complessiva di circa 20.000 metri quadrati distribuiti su nove livelli: tre teatri, quattro saloni settecenteschi, un hotel storico, un ristorante, una Spa & Wellness, un centro congressi e un’area espositiva interna ed esterna. Un castello accessibile a tutti attraverso visite guidate che permettono di riviverne la storia.

CastelBrando 4

Io l’ho fatto solo pochi giorni fa unendo alla sua visita una tappa nel paese che lo accoglie, Cison di Valmarino, uno dei borghi più belli d’Italia. Nell’occasione ho avuto modo di apprezzare la 35′ edizione di “Artigianato Vivo“, la manifestazione che dal 7 да 16 Жнівень 2015 ha aperto al pubblico le sue corti all’arte creativa e alle tradizioni tramandate grazie ai saperi e ai mestieri.

Artigianato Vivo

CastelBrando
Via Brandolini Brando, 29
Cison di Valmarino (Тэлебачанне)
www.castelbrando.it
www.artigianatovivo.it




I miei rifugi estivi: boschi, spiagge, cantine e… vini d’estate.

Tenute Tomasella – Mansuè (Тэлебачанне)

È un inizio di Giugno molto caldo questo del 2015, lo è stato talmente da farmi scapEraclea Marepare qualche giorno al mare in cerca di un po’ di refrigerio. Як звычайна, quando posso, torno nelle terre in cui ho passato l’infanzia, Трэвіза. La spiaggia più vicina che prediligo è quella di Eraclea Mare, in provincia di Venezia. Vado la mattina presto, quando ancora i più dormono, quando il mare lo si vive in tranquillità… facendo lunghe passeggiate sulla spiaggia e nella pineta.

Oltre a rinfrescarmi recupero così energia e benessere, ma poi il caldo torna… e allora che si fa? Будзьце ', direi che l’ambiente ideale in cui spostarsi per continuare a godere di un po’ di fresco è una cantina. Se poi visitandola si assaggiano buoni vini, il benessere si completa. La scelta questa volta è caduta sulle Tenute Tomasella di Mansuè, ў правінцыі Трэвіза. Un’azienda agricola fondata nel 1965, situata tra il Friuli e il Veneto. Una cantina di confine come la chiama Paolo Tomasella, titolare e mia gentile guida.

Вінаграднікі нерухомасці TomasellaTrenta gli ettari vitati, ventitré in Veneto e sette in Friuli, divisi dalla DOC delle Grave del Friuli e dalla DOC del Piave. Ho scelto di visitarle dopo avere assaggiato il loro Merlot in una nota enoteca di Motta di Livenza, dopo essere entrata in altre, con vini che differenza ne facevano ben poca, oltretutto serviti a temperature sbagliate, e senza alcuna presentazione. Una mancanza che in una terra di vino come questa, нажаль, ogni volta mi lascia perplessa. Як я часта кажу, c’è chi si accontenta di bere vino, e chi a differenza il vino lo degusta, traendo da esso piacere, esperienza e conoscenza.

Paolo Tomasella, come molti, vive due vite: una nel settore del mobile, e l’altra, per passione e per tradizione familiare, сельская гаспадарка. Accompagnato dall’enologo Angelo Solci, attraverso i viaggi nei territori e nelle produzioni, negli anni ha acquisito quella consapevolezza ed esperienza che ora lo porta a scelte e a percorsi meno facili, ma senza dubbio più stimolanti. У 2013 l’azienda è entrata a far parte del Progetto Tergeo Dell 'Unione Italiana Vini. Finalizzato al sostegno delle pratiche sostenibili in viticoltura, aderisce alle linee di difesa previste dal disciplinare di produzione integrata delle regioni Veneto e Friuli.

Paolo Tomasella

Ma torniamo al caldo torrido di questi giorni… vogliamo parlare di vini d’estate? Con Paolo, nella scelta per la degustazione, si è optato proprio in questa direzione. Ora vi descriverò cosa ho avuto il piacere di assaggiare. Некаторыя, in questa terra sarebbe stato più facile parlarvi di Prosecco, sia pur di qualità, DOC o DOCG, ma io non lo farò, semplicemente perché amo parlare di produzioni senza dubbio meno conosciute.

In un caldo pomeriggio di ‘quasi estate’ mi è stato proposto uno spumante rosato demi-sec, Osè, Refosco e Verduzzo appassito in pianta. Un vino fresco dal color rosa corallo e dai profumi di melograno e lampone. In bocca un perlage fine, sapori delicati e persistenti. Пол, osando, l’ha definito un vino da bordo piscina; per quanto mi riguarda lo ritengo una valida alternativa alle solite proposte, gradevole e non impegnativa.

Osè, Rosato

Ho continuato la degustazione con una produzione particolare: Chinomoro, Merlot chinato. Un vino da meditazione dai profumi e sapori speciali grazie all’aggiunta di essenze digestive: Aloe, Artemisia, Colombo, Coriandolo, Rabarbaro, Кітай, Arancio, Sambuco e altre indicate da antiche ricette popolari tramandate da generazioni. Accompagnato da cioccolato fondente, Ён зрабіў гэта добрым мой халаднаватае дзень «амаль летам’ in cantina.

Chinomoro, Merlot Chinato

Tenute Tomasella – www.tenute-tomasella.it

Via Rigole, 103 – Mansue’ (Трэвіза)




Раберта Franzin, Шэф-кухар у Рыме з маім сэрцам у Трэвіза

Ёсць кухары, якія адчуваюць неабходнасць жыць у блізкасці ў іх кухні. Іх місія заключаецца, а таксама для падрыхтоўкі ежы, даць правільнае выраз тэрыторыі да страў, якія апрацоўваюць.

A tal proposito mi vengono in mente le parole del mio caro amico romano Giorgio Ferrari: "Гісторыя італьянскай тэрыторыі імпульсаў на кожным кроку. Чаму некаторыя стравы зрабілі ў пэўным месцы, а не ў іншай? Таму што творчасць, ўяўленне і патрэбы людзей таго месца стварылі кухню".

Гэта так, што Раберта Franzin, кухар Трэвіза пераехаў у Рым на працягу некалькіх гадоў, Я апісаў сваю працу. Я пазнаёміўся з ім нядаўна на workshop organizzato dal Група Рэстаратар з Трэвіза Я прысутнічаў.

Ён Трэвіза, Я ... ну Трэвіза, вынік быў шмат балбатні і ўсмешак. Раберта ёсць мара, Торнар дадому, вярнуцца да сваёй Трэвіза. Мара, што мы падзяляем… Але цяпер гэта яго час, а потым я скажу яму.

Ён пачаў працаваць у сельскай гасцініцы, дзе кухня была бедная герой.

"Сінція, Я памятаю той перыяд з глыбокім хваляваннем, таму што сёння больш чым калі-небудзь я перакананы, што тое, што яны навучылі мяне, то, важней, чым тое, што я думаў, што я даведаўся пазней ".

Яго бацька працаваў зямлю ад імя трэціх асоб, Раберта часам за ім у вінаградніку. Зямля вучыць ...

"З ім я навучыўся адчуваць пах водару зямлі, але не толькі, Я даведаўся, што расліны павінны любіць, ня дамінаваць ... нічога не можа быць прымушаны ".

Яго маці нядоўга сустракаліся Сіцылію і цяпло, і пахі з унікальная.

"Яна дала мне каханне падрыхтоўкі і павага тых прадуктаў, якія ўмела культывуюцца у сваім садзе. Я адабраў так густ простых рэчаў… Я інтэрпрэтую гэта ў памяці ".

Яго кар'ера ў якасці шэф-кухары пачалася ў 1985 у рэстаране Эстрози, Oderzo, ў правінцыі Трэвіза.

"Гады ідуць, а дзесяць гадоў праз я разумею, што для таго, каб прытрымлівацца сваёй страсці і пазбавіцца ад бюракратыі і ўліку. Таму выбар для працы ў якасці шэф-кухары занятага, occupandomi esclusivamente del menu e della gestione della cucinaraggiunta la mia maturità potevo finalmente dedicarmi alla mia passione: mi offrono di prendere la guida del Ristorante La Corte della famiglia Zanon presso il Relais & Chateau Villa Abbazia di Follina, nobile palazzo del XVII secolo.”

Il 14 Жнівень 2009 Enzo Vizzari, direttore dell’Espresso, organizza a Treviso un convegno sulla cucina facendo intervenire due grandi docenti del panorama europeo: Santi Santimaria, cuoco spagnolo del Ristorante Can Fabes, e lo chef Jean-François Piège, cuoco francese di Les Ambassadeurs Hôtel de Crillon di Parigi. In quell’occasione Roberto osserva cercando di capire i due poli di congiunzione di due grandi della cucina a cui ha l’onore di assistere.

“Pièges grande tecnica, Santimaria territorio puro. Sono curioso, ho imparato a osservare, non mi limito a guardare: sono due cose diverse. Ritengo sia importante la ricerca, ma non mi piacciono le cose estreme. Alle volte mi concedo qualche volo, pur restando sempre legato al mio territorio. Cerco di rivalutare la materia prima, perché la considero il punto di partenza per una buona cucina”.

Ed è proprio con Santi Santimaria, што, dopo una lunga chiacchierata e un pezzo di pane intinto con un pomodoro e condito con olio extravergine d’oliva, si apre la via. I piatti di Roberto iniziano ad alleggerirsi.

“Decisi allora di concentrarmi sulla ricerca delle mie radici, trovare l’espressione per far sentire chi ero e da dove venivo. Oggi la mia cucina è cosi…. Territorio”.

Il percorso di Roberto è continuato a Roma, ўсё 'Osteria Le Coq. Il destino alle volte ci porta via dalla nostra terra, dai ricordi, dai suoi profumi. Il richiamo delle radici però è troppo forte…

“Quando torno a Treviso l’emozione è sempre la stessa. Credo che in ognuno di noi risieda questo legame del vissuto, del richiamo delle radici, quasi un cordone ombelicale… Il ricordo del pranzo della domenica, dell’profumo del bollito, del rafano che mio padre grattava e conservava sotto l’aceto, del pane della festa, dell’odore della legna che brucia nel camino… Nella mia cucina e nei piatti che abitualmente preparo, vengono evocati quei momenti”.

Oggi Roberto, presso il ristorante Le Coq, elabora un menu dal nome Briciole legate al suo essere. Una sequenza di portate che racconta, affacciandosi dalla cucina ai tavoli, per far partecipare gli avventori come se fossero seduti nella cucina di casa sua.

Non mancano le contaminazioni, come la Carbonara D’Oca coi Bigoli, le Oche che i Romani portarono a Mondragon, piccola collina del trevigiano. Li le allevavano per alimentare il popolo ebraico della Giudecca, sono cosi che nascono i miei piatti. Non dobbiamo dimenticare la storia… se facciamo un passo indietro, torniamo a quello che io ritengo sia il futuro. Come per lo storione in porchetta, per ricordare ai romani che un tempo anche il Tevere era popolato da questo pesce preistorico. Questo genere non si è mai evoluto alle esigenza del territorio, ma ha preferito allontanarsi. Oggi nel Sile e nel Piave esistono ancora degli esemplari che sono protetti. Il gioco e li, risiede in quel sasso rovente raccolto nel Piave che regge un trancio di quel pesce che un tempo popolava quasi tutto l’adriatico e i suoi fiumi, la brace sotto a formarne una affumicatura lieve, accompagnato da un gelato in carpione di acqua di radicchio e cipolla di Bassano con sentori di fumo. Il carpione era usanza della cucina di un tempo come il savor, per conservare più a lungo i cibi cottima qui messo per conservarne la storia”.

Non dimenticare da dove vieni, altrimenti non potrai raccontare chi sei, queste le parole che mi ha confidato Santi Santimaria… Раберта Franzin




Магчымасць убачыць ... больш чым адзін сэнс пасаг. Капель Густ 2013 – Трэвіза

У апошнія дні, Трэвіза, хо partecipato аб'яву ААН семінар на чале з фатографам Марыё крэпасць, курс, арганізаваны Група Рэстаратар з Трэвіза, ўстаўляецца ў фотаконкурсе "Твар, Іра Gesto, Il Gusto". Яго мэта, што паглыбіць свае веды паведамленняў, ваш мова цела, праз фатаграфіі, дае нам час.

Вы калі-небудзь бачылі Таемную вячэру Леанарда да Вінчы ў Мілане? Добра, гэта значна больш насценнага жывапісу, з'яўляецца ўвасабленнем непрачытаных паведамленняў праз сімвалы, выразы, і сігналы, што аўтар наўмысна абмежаваны пільным і падрыхтаваны. Калі вы будзеце назіраць, зрабіць гэта з увагай, якога яна заслугоўвае, Запэўніваю вас, што тое, што вы будзе атрымліваць будзе незабыўным ...

Я зрабіў гэта здагадка, таму што, калі вы глядзіце на гэты мой фотасправаздача, вы ўбачыце, што яны кінулася ў вочы, што мімалётнае імгненне я стаяў яшчэ ў малюнку. Важна тое, што «вы бачыце на самай справе", без прыпынку проста паглядзець. Яшчэ стрэлы, якія нагадваюць пра сэрца, перадаецца праз фатаграфіі, каб перажыць і ўспомніць ўспаміны. У абмен свой уласны шлях, адпраўкі паведамленняў і эмоцыі ... для тых, хто можа бачыць, і для тых, хто можа злавіць іх ...

Сустрэча веды і эмоцыі ...

Гэта так, Я ўсё больш пераконваюся. Сустрэча эмоцыі, выяўлена, слухае, ўзбагачэнне жыцця ... Вакол стала, разам з групай людзей, якія прымалі ўдзел у гэтай ініцыятыве, запускаецца, таму нашы веды.

L'incontro

L'Incontro

Віно гісторыя, тэрыторыя, гэта запал… Віно аб'ядноўвае людзей.

Мы павінны былі пачаць з тостам. Мы тост сустрэч, дружба, перамогі ... Я тост "здароўе"!

La Tordera - Costa del Mau Valdobbiadene

Віно гісторыя, Тэрыторыя і запал. Віно аб'ядноўвае людзей.

Інтэрпрэтацыі вобразаў ...

Марыё не палічыў патрэбным пачаць ведаюць адзін аднаго з невялікі тэст. Кожны з нас абраў, сярод многіх фотаздымках, якія былі раскіданыя на стале, два, якія мы не любілі, і ніхто. Асабістая інтэрпрэтацыя малюнка можа многае расказаць пра чалавека ...

Чытанне малюнка

Чытанне малюнка

З водарамі вы падарожнічаць ў часе ...

Пах ежы прымушае нас падарожнічаць ў часе і ўспамінаў, але не толькі вяртае нас ... з маім розумам на тэрыторыі. У гэтыя дні я сустрэў Vuance, або лепш, дольче Вікторыя Літвінчук.

Водары ежы

Водары ежы

Трэвіза… моладзь, l’agricoltura, э зямля.

SЯно звязана з гэтым горадам для маіх каранёў, для дзіцячых успамінаў, і зямля.

Вось малады селянін, што сістэма да мастацтва радиккио… Які прыгожы вобраз! Я люблю сельская гаспадарка, гаспадаркі, жывёлы… Нездарма з'яўляюцца фермы блогер! 😉 Questo è il mio sogno di vita… перакананы больш, che il futuro lo abbiamo sotto i piedi.

I giovani e l'agricoltura

Моладзь і сельская гаспадарка

Мужнасць, каб змяніць сваё жыццё ...

Тут Андрэа Fighera, малады чалавек, які вырашыў зрабіць змены ў сваім жыцці. Ён пакінуў сваю ранейшую працу, каб прысвяціць сябе вытворчасці сыру ў 'Ферма сям'я "Вака Мора", a Sala d’Istrana.

Andrea Fighera dell'Azienda Agricola Vaka Mora. Мужнасць, каб змены.

Azienda Agricola Andrea fighera Вака Мора. Мужнасць, каб змены.

Рамяство…

Андрэа fighera рашучасці разарваць тварог, пакуль я, Фасье за ​​FASE, фірме і дзяліцца малюнкамі. Шкада, што вы не можаце нават перадаць водар…

Прабітыя тварагу

Прабітыя тварагу

Пяшчота жывёл ...

Гэта’ так… жывёлы і іх вочы яны пасылаюць мне свет, пяшчота, і дабрабыту…

Пяшчота

Пяшчота

Шэф-кухар у цэнтры ўвагі ...

Кухары або суперзорка? Шмат што абмяркоўваецца тэма зараз… Без сумневу, гэта з'яўляецца іх момант, але мы ўпэўненыя, што вы не перашчыраваць? Усё больш і больш я гляджу на гэтую карціну ... Я думаю, што творчасць жывы ў блізкасці.

Шэф-повар Мірка Миготто

Шэф-повар Мірка Миготто

Cucinare è un’arte…

Гэта’ выбар ладу жыцця, што патрабуе намаганняў, веды і творчасць…  un’arte che richiede passione.

Cucinare è un'arte

Cucinare è un’arte

Рамеснікі густ...

Рамеснікі робяць Італія выдатны смак у свеце. Бесперапыннасць вопыту, з пакалення ў пакаленне, азначае, што традыцыі, вынесеныя ў гісторыі не прайграў. La Кандытарскія гістарычнаму Ardizzoni гэта годны прыклад.

Artigianato. Кандытарскія Ardizzoni

Аб, гэта мая апошняя думка для вас Марыё. Я павінен быў напісаць дзве лініі для кожнай фатаграфіі, вось так, mi scuserai, не заўсёды паспяховыя… Я думаю, вы разумееце,, правесці рамантычны бунтар, які дзейнічае на інстынкт і перакананняў… гэта занадта позна, каб змяніць мяне.

I ragazzi di @trevisocomicbookfestival

З хлопчыкамі oftrevisocomicbookfestival

WithCucinaallamoda

WithCucinaallamoda

З Мікеле Пьераллини

З Мікеле Пьераллини

 




"Вакол палёў з Фаўста Delegà… збіраць і Silene Хмель "

Ён збірае іх, і я забраць яго, або лепш, яго апавяданні! 🙂

Oggi si parla di Silene e Luppolo. Гатовыя ад!

Некалькі дзён таму я ўбачыў фатаграфіі ўраджаю Фаўста зрабіў для ператварэння поля ў яе прыгожай Аўстрыі. Будучы абодва захопленыя траў кожную магчымасць нас залежыць, каб пагаварыць і паесці іх ...! 😉 Con la bella stagione poi, хадзіць па лесе добра і карысна. Акрамя таго зрабіць так, каб фізічнае, хада добрая для сэрца, розум, e… al portafoglio!

Сінція: Фаўста, прывітанне! Я бачыў, што вы пайшлі ў passeggiar для палёў Lobau, ma dove si trova?

Фаўста: Ай ай ай, прывітанне Синзия! Плошчу Лобан з'яўляецца прыродны парк звязаны з Дунаем, прыгожы раён з некранутай прыродай.

Сінція: Як прыгожа! І скажыце мне,, тое, што вы сабралі?

Фаўста: Aвл Кажу табе. Сёння я ўзяў трохі’ Кэмпион і трохі’ Хоп. У Італіі ў Silene таксама вядомы Ваміrmine з stridoli, Sgrigiui або ў нашым дыялекце Мантуі. (Для тых, хто мяне, і мы абодва Фаўста зямельны Мантуі не ведаю). Il Luppolo invece è conosciuto da molti con il termine di bruscandolo.

Сінція: Я палівае проста гледзячы на ​​іх! Ma comі выраблены?

Фаўста: У дадатак да ежы іх як, напрыклад, гэта робіць са шпінатам, як Silene, што хмель вялікія інгрэдыенты для рызота і Frittatas.

Сінція: Фаўста, Вы можаце даць мне некалькі саветаў аб тым, куды ісці, каб забраць іх…

Фаўста: Сінція, Я б сказаў, што вы можаце пайсці ў любое месца краіны чыстай і здаровай. Silene знайсці яго нават у гарах. Il Luppolo invece è presente in tutte le ripe di fosso del nord Italia. Але будзьце асцярожныя, калі Silene ідзе да кветкі лісце нагу стаць скурыстыя і больш не добра.

Сінція: Цікавы! Саі, Цяпер, калі я думаю пра гэта, Я памятаю, што не так даўно мая цётка Надзя сабрала толькі bruscandoli маёй Lorenzaga з Мота ды Лівенцаў ў Трэвіза. Ведаючы, як моцна я люблю траву палявую, у тую ноч не палічыў патрэбным прыгатаваць смачны амлет рашэнняў!

Дадаць нарэшце, , Але не менш, што і ў Сілене, што Хмель травы з супакойвае і расслабляе ўласцівасцямі. Чай з гэтых траў спрыяе сон, э спакой. 😉





"Суп Porcini Gualtiero"

Паважаны Уолтар ... і заўважце, Gualtiero не вядомыя большасці.

Ніжэй гісторыі чалавекам дзевяноста адзін гадоў тысячу запалу ... чалавекам добрыя часы, якія былі, Чалавек, які аднойчы ноччу ў Трэвіза мяне перакуліць эмоцыі.

Дарагі сябар Уолтар Бас бацькі Алесандра, нарадзіўся ў Трэвіза 2 Ліпеня 1921. Сын зубным тэхнікам працягнуў справу свайго бацькі, але не толькі ...

Падчас Другой сусветнай вайны, які служыў у G.a.F., la Памежная, служыў тэлеграфістам у Беллуно, а пазней бактэрыёлаг ў ваенным шпіталі горада Падуя і Мілане.  Ricordi di guerra indelebili che gli hanno temprato l’anima. Пра тое, як ён перажыў іх, яны ніколі не забудуць ...

Я ведаў, што чалавек скурпулёзны, амаль маніякальнае nell'annotare кожны скажонасці свайго жыцця. Жыццё ва ўладзе запал і жаданні зрабіць. Калектар Друк, кішэнных гадзін, віна, аматар кіно дастаткова, каб застрэліцца ў 60-х, калі прыйдзе час саветнік Cine клуба Трэвіза, шорты.  

Пасля, Джанкарло суправаджаць дзіцяці да практыкі дзюдо, lo ha portato a diventare il Presidente che ha permesso ad una piccola realtà sportiva невоенной, каб выйграць 2′ размясціць у "Вялікай прэміі грамадства" ў 1972. Носіце з сабой словы: "Неверагоднае дасягненне хацеў і заваяваў супраць усіх. Былі таксама сумныя моманты як смерць некаторых маладых спартсменаў, або час, калі я палічыў за лепшае, каб людзі маглі зрабіць кіраванне, таму што гадоў павялічылася…”                        

У другой палове дня, калі я сустрэўся з ім я рушыў услед старанна слухаючы апавяданні свайго жыцця. Led мяне ганарыцца, паказваючы свае шматлікія калекцыі. Самае дзіўнае было тое, што з мадэль чыгункі, Вы не можаце сабе ўявіць,! Я страціў дар прамовы ... і што ўжо кажа пра многае! 😉 Trenini e vagoni di tutti i modelli e di tutte le epoche, прайграваецца ў дэталях! Увесь нумар прысвечаны з прымацаванымі пластыка, і чыгуначная сетка ў маштабе ў садзе. Фантастычны!

gualtiero-basso-11

Вальтэр Бас

Але гэта не заканчваецца, таму што як толькі размова за сталом перайшлі да задавальненняў густу, не да выскачыць грыбным, або лепш ... тры грыбы! Запал Ўолтара за грыбамі нарадзіўся ў 70-х пасля сустрэчы пісьменніка і міколаг Fernado Raris.

Вальтэр патлумачыў мне, што гэты тэрмін ставіцца да больш свіных відаў і больш дакладна Белы грыб, баравік aereus, Баравік Баравік pinicola электроннай reticulatus. Яго любімыя гатункі для якасці і густу, якія dell'aereus і pinicola. Тым не менш, месца на з яго суп з белым грыбоў!

Суп Porcini Gualtiero

Для 4 людзі

  • 300 Артыкул. di porcini freschi varietà boletus aereus o pinicola
  • ½ cipolla
  • 1 сталовую лыжку мукі
  • 80 Артыкул. ды вослік
  • пятрушка, соль і перац q.b.

Нарэжце грыбы на тонкія лустачкі 2/3 мм. Затым змесціце ў рондаль, у якой гэта робіцца абсмажыць цыбулю ў топленым маслам.

Павольна рыхтаваць грыбы на працягу паўгадзіны, далучыўшыся неабходнасць добрага складзе.

У той жа час, пайсці ў пякарні лустачкі хлеба, на якім, раз залатой, вырабіце тонкі пласт алею.

Затым змесціце іх у чашах, і пасыпаць грыбы.

У канцы вячэрняга Gualtiero я хацеў даць ёй укол кароткаметражны фільм у 1960. Я таксама захопленыя кіно. Quando gli ho detto che il film che amo di più èNuovo Cinema Paradiso”, ён хутка сказаў мне: "Шахта Танцы з ваўкамі!"

"Усе зыходзіць ад чалавека, усё вяртаецца да чалавека…  tratto dal film Balla coi Lupi”

 

 

Seguici

Vuoi avere tutti i post via mail?.

Aggiungi la tua mail: